Bez vody není život, tvrdí stará moudrost založená na prosté skutečnosti. Tak to prostě je a není nutné zdlouhavě vypisovat, proč. Je však rozdíl v její kvalitě, která z ní činí buď vodu pitnou, nebo užitkovou.

V dnešní době, kdy se snažíme kontrolovat kvalitu potravin, které nakupujeme, složení jídla, které jíme, nezůstává ani voda stranou našeho zájmu. Většina z nás si vodu vybírá podle chuti, případně obsahu minerálů – někdo má raději vodu zásaditou, jiný dává přednost mírně kyselé a dalšímu je zcela jedno, jak voda chutná, hlavně, že uhasí žízeň.

Voda však má i své degustátory, jejichž kurzy jsou dnes nesmírně populární. Degustuje se samozřejmě voda čistá, neupravovaná, maximálně přírodní, získávaná co nejšetrnější technologií. Hodnotícím kritériem je pak obsah minerálů, který ovlivňuje chuť přírodní vody. Právě obsah minerálů činí každou vodu nezaměnitelnou a degustátoři snadno poznají, zda se jedná o vodu získávanou z podzemních vrtů v Čechách, z artézských studní deštného pralesa ve Fidži nebo z ledovců v Norsku.