A co s tím má společného žaludek? V kyselém organizmu se snaží pH vyrovnat. Začne štěpit víc kuchyňské soli, aby získal kyselinu solnou. Ta totiž, poté, co se sloučí s vodíkem, sodíkem, uhlíkem a kyslíkem, vytvoří zásaditou směs (přesněji jedlou sodu), aby kyselost vyrovnala. Jenže druhotně s výrobou jedlé soli vznikají i žaludeční šťávy, obsahující kyselinu chlorovodíkovou a pepsin. Ty ale v daný moment nejsou potřebné a způsobují pálení žáhy. Dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy žaludek, aby vyrovnal pH, následně tvoří další a další kyseliny. Ty se pak přesouvají do dvanáctníku, a tady se stávají hlavním rizikovým faktorem pro vznik peptického vředu. A při pálení žáhy zase zvýšená kyselost rozrušuje stěny jícnu a nebezpečně je zeslabuje.
Pro trávicí soustavu vůbec je dostatek zásaditých látek poměrně podstatný, vždyť například játra, žlučník nebo slinivka břišní právě zásady potřebují k tvorbě trávicích šťáv.
Jak vidno, zásadité látky náš organizmus potřebuje na správné plnění svých funkcí a je tak třeba zajistit mu jejich pravidelný přísun. Jak potravou, tak vhodnými potravními doplňky. Řešením ovšem nejsou léky na snižování kyselosti žaludku. Tím se sice zastaví kyselinotvorná činnost žaludku, ale na druhou stranu také naruší trávení potravy. Není tedy východiskem zastavit tvorbu kyselin, ale omezit příjem kyselinotvorných potravin a dodat tělu dostatečné množství těch zásadotvorných.
Nepodceňujme následky překyselení organizmu, mohou být pro naše tělo devastující.