Co je kyselina hyaluronová a co dokáže?
Nejnovější blogové příspěvky
- Polysany jsou zpět s novou tváří
- Kolagen na vlasy
- Kolagen a bezmasá strava: Jak zajistit dostatečný příjem kolagenu?
- Jak cvičení pomáhá předcházet bolestem
- Přírodní cesta k úlevě dýchacích potíží s jezevčí mastí
- Jak zlepšit spánek
- Lékárnička na dovolenou a na co se zaměřit
- Škodlivost fosfátů na lidský organismus
- Betakaroten a jeho účinky na lidský organismus
- Podpora zdravé pokožky pomocí vyvážené stravy a zdravého životního stylu
Chceme-li zajít ještě dál, je kyselina hyaluronová živočišným nesulfatovaným glykosaminoglykanem (mukopolysacharidem), který se vyskytuje u bakterií i u obratlovců. Je mukopolysacharidem tvořícím dlouhou nevětvenou, tedy lineární molekulu, obsahující až 5000 monosacharidových zbytků N-acetylglukosaminu a glukuronátu (kyselina D-glukoronová) v poměru 1:1. Takto dlouhý lineární řetězec se vyznačuje kromobyčejnou pohyblivostí, což způsobuje, že v roztoku zaujímá hyaluronát objem až tisícinásobný, než je objem bezvodné molekuly. Díky tomu může vytvářet viskózní roztoky, které slouží jako mazací kapaliny pohyblivých součástí skeletu, tedy kloubů.
Polysacharid hyaluronát sodný se dnes získává metodou fermentace bakteriálních kultur, nejčastěji bakterií druhu Streptococcus zooepidermicus nebo Escherichia coli.
Kyselina hyaluronová je v našem těle všudypřítomná a zcela nezastupitelná. Ani si neuvědomujeme, jak důležitou roli hraje v pojivové, epitelové i nervové tkáni. Najdeme ji nejvíce v kůži, ve šlachách, svalech a kloubech.
Kyselina hyaluronová na sebe váže vodu, dokáže udržovat tvar tkání a posilovat jejich pnutí
Možná nás ani ve snu nenapadlo, že kyselina hyaluronová je součástí pupeční šňůry, synoviální tekutiny v kloubech nebo že díky ní má oční sklivec gelovou konzistenci. Je samozřejmě součástí organizmů celé živočišné říše. Ve vyšší koncentraci ji najdeme také v hřebínku kohoutů, ve žraločí kůži či velrybí chrupavce a je v menší míře zastoupena i v lymfatické tekutině a séru všech savců. Vyskytuje se také v obalu některých mikroorganizmů.
Kyselina hyaluronová má skvělou schopnost vázat na sebe vodu (až tisícinásobek vlastní hmotnosti) a tím hydratovat a zjemňovat pokožku. Dokáže udržovat tvar tkání a posilovat jejich pnutí. Je účinným antioxidantem chránícím proti volným radikálům. Podporuje novotvorbu kolagenu. V pojivové tkáni, kloubech a chrupavkách zastává funkci lubrikantu, díky ní je náš pohyb plynulý a bezbolestný, protože klouby o sebe nedřou, ale díky vazké synoviální tekutině po sobě hladce kloužou.
Mladý dospělý člověk vážící kolem 70 kg má ve svém těle asi 15 g kyseliny hyaluronové, nicméně s věkem její obsah významným způsobem klesá. To se projevuje vznikem vrásek, vysycháním očí, stárnutím pokožky a její zhoršenou hydratací, vysycháním synoviální tekutiny a následným tuhnutím a bolestmi kloubů. Nicméně všechny tyto obtíže dokáže přísun kyseliny hyaluronové zastavit nebo alespoň zpomalit. Není proto divu, že je za posledních 20 let jednou z vůbec nejvíce zkoumaných látek.
Něco málo z historie
Je to téměř neuvěřitelné, ale kyselina hyaluronová nebyla poprvé komerčně využita jako kyselina mládí, navracející pokožce kondici a elasticitu.
S názvem kyselina hyaluronová se poprvé setkáváme v roce 1934. Do té doby neznámý polysacharid pojmenovali Karl Meyer a John Palmer, kteří ho izolovali ze sklivce skotu.
Ovšem vůbec poprvé v roce 1942 patentoval kyselinu hyaluronovou maďarský vědec Dr. Endre A. Balazs jako komerční náhradu vaječného bílku v pekařských produktech. Kyselině hyaluronové se věnoval dál a zkoumal její funkci a působení v buňkách. Své výsledky pak představil už v roce 1947 na 6. Mezinárodním kongresu cytologie ve Stockholmu. Na základě této přednášky získal pozvání stockoholmského Karolinska Institute, aby ve svých výzkumech působení kyseliny hyaluronové pokračoval zde.
Doktor Balazs tak jako první odhalil skutečný potenciál kyseliny hyaluronové, stal se předním odborníkem na její výzkum a stál za nejvýznamnějšími objevy, které se kyseliny hyaluronové v minulém století týkaly.
Zpočátku se kyselina hyaluronová získávala z kohoutích hřebínků, očí tučňáků nebo hovězího dobytka, ze žraločí kůže a podobně. Moderní doba však nehumánní prostředky zcela eliminovala. Dnes se kyselina hyaluronová získává z buněčných stěn streptokoků nebo z Escherichia colli. Tato metoda je sice složitější a nákladnější, ale zároveň eticky přijatelná, čistší a bez možných zdravotních rizik.
V 60. letech minulého století začali lékaři využívat kyselinu hyaluronovou k léčbě popálenin a kožních vředů, v 70. letech pronikla i do očního lékařství, kde se s úspěchem začala využívat například při transplantaci rohovky, při operacích šedého zákalu aj. Na oční chirurgii velice brzy navázala ortopedie, která má velice dobré výsledky s aplikací hyaluronových injekcí do poškozených kloubů.
Kyselina hyaluronová ve vědě
Ve vědě se kyselina hyaluronová uplatňuje už osm desetiletí a sami vědci tvrdí, že v jejím využití jsou stále ještě na začátku...
Kyselina hyaluronová se od první poloviny 20. století do současnosti uplatnila ve více než dvou tisících patentech a o jejím využití bylo napsáno přes 18 a půl tisíce studií a vědeckých článků. Zde se sluší poznamenat, že i v České republice působí přední vědecká pracoviště, která svůj úspěšný výzkum zaměřila právě na využití kyseliny hyaluronové.
A tak zatímco před 70. lety měla kyselina hyaluronová pouze nahrazovat vaječný bílek v pekařských výrobcích, dnes díky vědě víme, jak ji získat, připravovat, modifikovat a používat v nejrůznějších oblastech lidského snažení.
Moderní věda, která pracuje v oblasti nanočástic, nanomateriálů a mikrovláken, má pro kyselinu hyaluronovou poměrně širokou škálu využití. Ať se jedná o tkáňové inženýrství, výzkumy v oblasti hojení ran, stárnutí pokožky nebo cílené distribuce a řízeného uvolňování léčiv.
Věda využívá vlastností kyseliny hyaluronové ve výzkumech protirakovinné léčby založené na nanočásticích, reparace míchy po zranění, vyzkoušela ji jako podpůrný materiál pro léčbu pomocí kmenových buněk, používá ji jako nosič pro cílenou distribuci léčivých látek a v podobě mikrovláken dokonce i jako nosič pro řízené uvolňování hojivých substancí.
Už teď je jisté, že za pár let se, i díky českým vědcům, tento výčet rozšíří o další a další položky.
Kyselina hyaluronová v medicíně
Medicína našla v kyselině hyaluronové velkého spojence. Její schopnost léčení ran je pro lékařství zcela zásadní.
Od prvotních pokusů s léčením popálenin v 60. letech je dnes medicína ve využívání kyseliny hyaluronové tak daleko, že její pomocí dokáže detekovat nádory. Cesta k takovému úspěchu však byla daleká a kyselina hyaluronová ještě zdaleka neřekla své poslední slovo.
Dnes už se běžně používá v oční chirurgii při operacích i k zvlhčení očí. V ortopedii jako injekce do poškozených kloubů, dále při léčbě poranění chrupavek a šlach, k umělým kožním a kostním štěpům nebo jako materiál pro náhradu chrupavek. Chirurgie ji využívá k léčbě zranění a již zmiňovaných popálenin, k léčbě vředů i diabetických ran, k redukci zjizvení tkáně, jako materiál pro náhrady tukové tkáně, na štěpy měkkých tkání či jako podporu regenerace jaterní tkáně.
Kyselina hyaluronová je ovšem také součástí protizánětlivých preparátů, pomáhá zvyšovat imunitní reakce na bakteriální infekce, využívá se při protirakovinné léčbě, k léčení žilní nedostatečnosti a při řadě dalších zdravotních problémů.
Kyselina hyaluronová se stala nepostradatelnou zvláště při hojení chronických a akutních ran, dokonce i ran infikovaných. Kyselina hyaluronová udržuje ve tkáních vodu a tím vytváří v ráně přirozeně vlhké prostředí, které podporuje migraci a schopnost života buněk a dokáže také z rány odvádět zánětlivá ložiska.
Přečtěte si z našeho blogu
Jak kyselina hyaluronová pomáhá vyhlazovat pooperační jizvy
Kyselina hyaluronová, známá svými hydratačními a regeneračními schopnostmi, má v kosmetice a dermatologii široké využití. Jeden z méně známých, ale zároveň velmi efektivních způsobů jejího využití je v péči o pooperační jizvy. Jak funguje a jak ji správně použít? Věnujme se tomu podrobněji.
